Trváme na tom, že vyhořením je třeba se zabývat dřív, než k němu dojde. To znamená zamyslet se nad svou stínovou motivací k práci, sledovat své vlastní příznaky stresu, vytvořit si vlastní smysluplný, příjemný a fyzicky aktivní život. Z toho důvodu jsme se rozhodli připravit nový kurz na téma „Prevence syndromu vyhoření aneb jak se nezbláznit z práce“.

Cílem našeho kurzu je nácvik chování a prožívání, který je prevencí syndromu vyhoření a podporou účastníků v jejich dosavadní profesi, ve které se cítí vyhořelí. Účastníci se budou snažit nahlédnout a pochopit své vlastní zdroje, které mají, aby se syndromu vyhoření vyhnuli nebo měli sílu svou situaci změnit. Dále se naučí zvládání zátěžových, obtížných a chronických profesních i osobních situací, které je vyčerpávají a mohou vést k pocitu vyhoření. Kurz jsme se snažili připravit jako prožitkový a interaktivní.

Krátce k samotnému syndromu: syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem . Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení. Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání, který se vyskytuje zvláště u profesí obsahujících práci s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi. Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost a „opotřebení“ a často i celková únava a stres.

Jak se projevuje? Jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření, pak následuje pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém, dále úzkost spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání a nakonec pocit že „něco uděláno být musí“ mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání, narušování osobních vztahů. Při prevenci vyhoření je důležitý vlastní postoj člověka k práci – samozřejmě v ní má být pociťován smysl, ale neměla by být jediným cílem, smyslem a zájmem v jeho životě a sociální opora, jejímiž hlavními zdroji jsou naopak: rodina, kolegové v práci, přátelé, zájmy a koníčky a celkově trávení volného času.

U osob, které si tento problém neuvědomí a nebo na svůj problém nejsou upozorněni okolím, dojde postupem času ke zhoršování stavu. Objeví se příznaky nespavosti, nedokáží se uvolnit, snižuje se sebedůvěra a přicházejí časté projevy plačtivosti. Následně také přicházejí deprese a stavy úzkosti. Práce by se neměla stávat hlavním smyslem života, ale každý by z ní měl mít pocit uspokojení. Nutné je okolí, rodina, přátelé, zájmy, koníčky, využití volného času k relaxaci. Proto se naše společnost EDUX s.r.o. rozhodla připravit školení "Prevence - syndrom vyhoření", které napomůže nahlédnout a pochopit vlastní zdroje, aby se účastníci takové situaci vyhnuli a uměli v sobě najít sílu to změnit. Pokud pracujete často s lidmi a máte pocit stereotypu, tak jste srdečně zváni na kurz, který povede na podzim 2012 v Praze lektorka a psychoterapeutka Mgr. Martina Hazuková. Přesné termíny konání najdete u našich kurzů pro veřejnost. Tuto problematiku lze realizovat i ve formě koučování či firemního tréninku.